Když člověk umí a chce pracovat, má spoustu dobrých nápadů a podnikavého ducha, musí se mu zákonitě dařit. Filip Lysek z Mostů u Jablunkova je zářným příkladem mladého muže, který ví, co chce, a taky si jde za svým snem. Je tesař, řezbář, dobrovolný hasič a už rok soukromý zemědělec. Energie má na rozdávání a plánů spoustu.
Když byl Filip Lysek malý chlapec, pomáhal svému otci v dílně. Pracovali se dřevem a už tehdy bylo zřejmé, že zdědil zručnost po tatínkovi. „Co si pamatuju, vyráběl jsem ze dřeva meče a luky pro ostatní kluky. Moc mě to bavilo a asi mi to i šlo,“ usmíval se mladý muž.
Uběhl nějaký ten pátek a Filip Lysek se vypravil na dřevařskou soutěž, která se koná každoročně v Mostech u Jablunkova u hotelu Grůň. Moc se mu práce řezbářů líbila. Tak moc, že za rok se tam objevil zase, ale to už měl motorovou pilu s sebou. „Půjčil jsem si ji a šel to vyzkoušet. Vyřezával jsem s ní tenkrát poprvé v životě a víte co? Skončil jsem na druhém místě. Vyhrál tenkrát jeden borec, který s motorovou pilou vyřezával už mnoho let, takže mě to ani nemrzelo,“ pokračoval řezbář. Tehdy vytvořil kačera Donalda. Vendula Svobodová jej pak v rámci nadační akce Kapka naděje vydražila v aukci a výtěžek šel pro nemocné děti.
Od té doby Filip Lysek jezdí na další různá řezbářská sympozia. Živí se jako truhlář a tesař a s partou dalších řezbářů vyráží i na sympozia do Anglie, USA nebo do Německa. „V Německu jde o opravdu prestižní akci. Soutěží se tam v atraktivní disciplíně Speed – Carving. To znamená, že musíme v krátkém čase, třeba za hodinu, vytvořit společnou sochu. Je to velice náročné, ale samozřejmě i zábavné nejen pro nás, ale i pro diváky,“ vysvětloval Filip Lysek.
Na zahraniční i domácí akce jezdí dodnes. Lidé ho mohou spatřit například při sochaření na Pustevnách, kde na krátký čas mění oblíbené dřevo za led, i na dalších akcích v regionu. Sám říká, že v létě na ně jezdí skoro co druhý týden. „Nejraději vyřezávám zvířata, mám k nim totiž vztah od dětství. Těší mě, že se ke mně přidal i můj otec. On dříve pracoval se dřevem jen jako truhlář. Až když jsem začal dělat dřevořezbu, zkusil to taky. Myslím, že mu to jde velmi dobře,“ usmál se.
Někdo by si mohl myslet, že práce truhláře a tesaře a k tomu časově náročné řezbářství musí každému stačit. Ale to u Filipa Lyska není tak docela pravda. Minulý rok si totiž pořídil chovné stádo koz burských hladkosrstých. Má plán jej dále rozšiřovat. „Nyní mám čtyřicet kusů. Pořídil jsem si i plemenného kozla z Holandska a chci mít v budoucnu zhruba sto zvířat. Je to náročné v tom, že každý kus schvaluje plemenná komise, která dokonce provádí i genetické zkoušky. To proto, aby se zachovala čistota této rasy. Když se koza nehodí do dalšího chovu, jde na maso. Toto je totiž masné plemeno,“ poukázal Filip Lysek.
Kozy se samozřejmě chovají hlavně na maso. Do Mostů u Jablunkova už začínají volat šéfkuchaři, kteří by o mladé bio maso z těchto koz měli velký zájem. Zatím si ale musí počkat. „Ani já jsem ho ještě neochutnal,“ prozradil Filip Lysek. Při pohledu na něj a jeho lásku k zvířatům se dá lehce pochybovat, zda to někdy vůbec udělá. „Budu muset, ale sám je určitě porážet nebudu. Odvezu je na jatka,“ podotkl.
Kozy burské jsou speciální masné plemeno. Filipovi Lyskovi s chovem pomáhá jeho maminka. Mají nakoupené pozemky, na kterých se kozy mohou pást, a řezbář a chovatel v jednom, který si umí sám postavit dřevostavbu, co nevidět vybuduje větší stáj na zimu.
Plánuje také, že až bude mít koz dostatek, a pokud to půjde s prodejem masa tak, jak si představuje, pověsí stolařinu na hřebík a bude se věnovat hlavně zemědělství. Pomýšlí i na agroturistiku, protože by rád postavil malý penzion, koupil dva koně a zval unavené manažery z měst, aby si přijeli užít venkovský způsob života i krásnou přírodu kolem. Toto všechno je však hudba budoucnosti.