Pokud byste se zeptali Boženy Pyszkové z Jablunkova, zda byla pekařina její jasná volba, pravděpodobně by se smíchem odvětila, že určitě ne. Vyučila se totiž prodavačkou textilu a oděvy také lidem dlouhá leta nabízela v Jablunkově i Třinci. Pak ale přišel životní zlom a ona i se svým mužem dopadla rovnýma nohama do pekárny. A tu provozuje dodnes.
Jen těžko byste v Jablunkově hledali vyhlášenější pekárnu, než je ta od Boženy Pyszkové. Lidé do ní chodí, třebaže jsou v malebném městečku supermarkety a v okolí několik dalších pekáren. Důvod? Pečou tam totiž podomácku.
„Po revoluci dostal tchán zpátky dům na náměstí. Byla v něm i pekárna místního JZD. Pekli tam ale jen chleba. Tchán chvíli vedl podnik sám, ale po pár letech ho předal synovi, tedy mému muži. A tak jsme spadli do podnikání s pečivem jako do vody a museli se v ní naučit plavat,“ vzpomínala Božena Pyszková.
Měli štěstí v tom, že „zdědili“ pekaře, kteří své řemeslo ovládali. Přesto bylo jasné, že se něco musí zásadně změnit. Přesněji řečeno, že se musí rozšířit sortiment, protože pouze chlebem by pekárna živa být nemohla. „K chlebu jsme tedy přidali sladké kynuté pečivo, různé housky či rohlíky. Postupem času jsme rozšířili seznam výrobků několikanásobně,“ pokračovala majitelka pekárny.
S rozvojem výrobny nutně musely přijít i investice. Stará pekárna byla na uhlí, a to se ukázalo jako nešťastné. Sousedům vadil čím dál více kouř z komína, pekařům zase prach z uhlí. Bylo nutné s tím něco udělat. „Takže jsme pořídili moderní pec. Musím přiznat, že jsem se strašně bála, že tím utrpí kvalita pečiva. Naštěstí se tak nestalo a my máme pec, která nejenže dobře peče a je ekologická, ale také šetří práci pekařům,“ pochvalovala si Božena Pyszková. Taktéž museli nakoupit i nové stroje, vše totiž muselo být z nerezu.
Další zlom nastal v roce 2000, kdy paní pekařové zemřel manžel. Od té doby byla na všechno sama. Vykasala si rukávy a pustila se do práce. A protože už je rok 2019 a pekárna vzkvétá, je jasné, že se jí to podařilo. A pomoci se jí dostává i od dcery, takže v tom zase až tak sama není. „Je jasné, že musíme jít s dobou. Proto pečeme i zdravé celozrnné výrobky. Naše největší deviza ale tkví v poctivosti. Pečeme totiž skutečně kváskové pečivo. Kvásek si sami živíme a staráme se o něj. Máme také vynikajícího dodavatele mouky, díky které si držíme kvalitu,“ vysvětlovala podstatu úspěchu Božena Pyszková. Kváskový chléb je zdravý a vydrží i daleko déle čerstvý. A hlavně – chutná.
O tom, že s poctivou prací dále dojdeš, se přesvědčuje majitelka pekárny dennodenně. Dokazují to fronty lidí v prodejně a to, že se zákazníci vracejí. Vypadalo by to tedy na takovou pekařskou idylku, ale i zde jsou mráčky na pomoučněném nebi. „Nejsou lidi, kteří by chtěli pracovat. Chodí k nám učni a mnozí často nepřijdou, i když by měli. Mladí míří často na pracák, jen aby nemuseli pracovat. Je čím dál těžší sehnat dobrého člověka,“ posteskla si smutně.
Budoucnost nejdéle fungující pekárny v Jablunkově tak závisí na tom, zda se najdou lidé ochotní v ní pracovat. Paní Božena Pyszková už se samotnou pekařinou začínat určitě nebude. „To bych už nechtěla, mám dost roků. Doma si samozřejmě ráda něco upeču. Taková bábovka nebo koláč mi moc chutnají,“ prozradila s úsměvem. Doufá tedy, že lidé pochopí rčení o poctivém řemesle, které má zlaté dno. A pevně věřit v to musí i lidé v Jablunkově. Jinak o svůj poctivý kváskový chléb a další pečivo přijdou. A to by byla strašná škoda.