Sedí u piana a hraje písničky na přání, jako by měl někde v hlavě ukrytý trezor, ve kterém je má všechny schované. Tak to ale samozřejmě není. Říká, že dobrý muzikant musí umět zahrát vše, co zná, jen tak zpaměti. A Jiří Zabystrzan tedy dobrý muzikant je. Navíc je i ředitelem Základní umělecké školy v Třinci. Takže pokud se o někom dá říct, že má povolání jako koníček, je to právě on.
Představte si malého chlapečka, který místo lumpačení venku s kamarády raději sedí u knih nebo u klavíru. Nevrhá se s nadšením na autíčka, ale když vidí jakýkoliv hudební nástroj, už je u něj a zkouší z něj vyluzovat různé zvuky. Tak přesně takový byl Jiří Zabystrzan v dětství.
„Jednou z mých prvních vzpomínek je, jak mi dospělí přidržují velký akordeon a já jen mačkám klávesy, nástroj jsem nebyl schopný udržet. Byl jsem na něj prostě malý,“ usmívá se jedné ze vzpomínek Jiří Zabystrzan. Léta plynula a malý Jiřík chodil na 1. ZŠ v Třinci a samozřejmě pilně docházel na hodiny klavíru do základní umělecké školy. Ano, přesně do té, kterou nyní vede. „Pak jsem se chtěl vydat do světa a přihlásil se na gymnázium do Českého Těšína. Po něm následovala Ostravská univerzita a obor český jazyk a hudební výchova pro střední školy,“ pokračoval s tím, že po čase si pak udělal ještě jednu vysokou školu, a to v Katowicích. Vystudoval na ni obor jazzový klavír.
Po studiích mladí muži jeho věku odcházeli na vojnu. Ale protože už bylo po sametové revoluci, mladíci mohli volit i civilní službu. A této možnosti se chopil i Jiří Zabystrzan. Prostě se mu nechtělo vyhodit rok života zavřený v kasárnách. „Nastoupil jsem na jednu třineckou základní školu a pracoval tam jako asistent školníka. Tedy oficiálně. Ve skutečnosti jsem korepetoval tamní pěvecký sbor. I když na druhou stranu jsem vykonával i tu školnickou práci,“ pokračoval Jiří Zabystrzan. Strávil tam sice rok a půl, ale dělal, co jej bavilo a posouvalo dál. Po splnění své občanské povinnosti se Jiří Zabystrzan nejprve vydal učit na gymnázium do Českého Těšína, ale pak už jeho kroky vedly na Základní uměleckou školu Třinec. Učil, vypracoval se na zástupce ředitele a pak sám usedl do ředitelské židle. Na jednu stranu školu vede a stále ještě učí, na stranu druhou se svou prací i nesmírně baví. Vede totiž i školní Big Band a se svými žáky hraje hudbu mnoha žánrů. A vlastně je tak stále tím malým chlapcem, který se vrhá s nadšením na všechny možné hudební nástroje, které jsou zrovna po ruce. Ovšem s tím rozdílem, že dnes už na ně dokáže i dobře hrát. „Mou srdcovou záležitostí je ale stále klavír, i když si rád zahraji i na akordeon, kytaru, basovou kytaru, banjo nebo na flétnu či keyboard,“ vypočítal seznam svých oblíbených nástrojů.
Muzikant si ovšem zpravidla nevystačí jen se školní kapelou. Jiří Zabystrzan hraje v různých hudebních uskupeních. Spolupracuje se známými hudebníky zdejšího regionu a mnohé z nich zná i ze školních kapel ZUŠ, jako například Markétu Konvičkovou, Terezu Maškovou nebo třeba Alberta Černého, lídra kapely Lake Malawi. V nahrávacím studiu se potkal např. s Radkem Pastrňákem, na pódiu pak třeba s Jarkem Nohavicou nebo s americkým hudebníkem Fernandem Saundersem, který spolupracoval dříve s takovými hvězdami, jako byl Lou Reed nebo jakým je Eric Clapton. „Baví mne hrát s různými lidmi. Je to zábava a zároveň u hudební obohacení. A u jazzových muzikantů je to docela běžné, že se střádají v různých bandech,“ vysvětloval. Jiří Zabystrzan koncertoval už na mnoha místech. Jednou z největších hudebních událostí byl slovenský festival Pohoda. Hrál na něm jako banjista Janáčkovy filharmonie. „Byl to úžasný zážitek. Festival se pozvolna rozjížděl, lidé jen tak polehávali a poslouchali. Moc rád na to vzpomínám,“ pousmál se. Když si měl vzpomenout na nějaké kuriózní vystoupení, ihned se mu vybavila akce v Číně. „Tomu ani nebudete věřit, ale bylo to na pivním festivale, já měl na sobě kožené bavorácké kalhoty ve stylu Alles gute a hrál jsem na akordeon. Těm Číňanům se to strašně líbilo,“ zase se rozesmál. V minulosti také hrával na německém ostrově Föhr v lázeňské kapele. Strávil tam asi pět letních sezon a dodnes na ně rád vzpomíná.
Pokud se zeptáte Jiřího Zabystrzana, jakým směrem chce dál vést svůj život, má jednoduchou odpověď. Je spokojený a touží vést školu ve stejných šlépějích jako doposud. „Víte, můj předchůdce nastavil chod školy tím nejlepším možným směrem a já to jen po něm převzal a snažím se pokračovat ve stejném duchu. Moc se mi líbí, jak se u nás střetávají různé hudební styly. Moderní nástroje se mísí s klasickými, je to nesmírně osvěžující. To propojování mě moc baví,“ poukázal Jiří Zabystrzan. Co se týče jeho hudební kariéry, ani tam by neměnil. Stále chce vystupovat s různými muzikanty, cestovat, ale vždy se vracet zpátky do Třince. Je místní rodák, patriot a má tohle hutnické město moc rád.
Mimochodem, pokud by někdo chtěl Jiřího Zabystrzana slyšet hrát, může navštívit například předvánoční koncert v třineckém evangelickém kostele. Hraje tam se svým Big Bandem každý rok. A každý rok ladí obyvatele Třince na příjemnou vánoční atmosféru.